Josef Psohlavec - Malíř Český

Propadání

Než pustíš můj krk ze spárů
než vyprostí mi nohy z okovů
tak stiskni víc a dost těch nesvárů
již nechci ve snech zřít tvář katovu

Kdo osvobodí hlavu mou tknutí
zlých myšlenek, vzdechů marnosti
kdo ukončí mé volání po smrti
sám šlápl bych chutě do své malosti

Jen závan větru v blátě pod mříží
naslouchá hluchým modlitbám
že dobrák v masce špatně nemíří
věře té zprávě, dobře o hrdlo dbám

Kam hrabeš se ty otcovrahu proti těm
pro jejichž zájmy byl jsem odsouzen!