Josef Psohlavec - Malíř Český

Zlatovlásce

Dlouhá jsi, jsi zlatohřívá přes vlasy
a sladká, jako záchvěv snů
v tvých očích doufám neklesnu

Z kudrlin, jež ti jdou z čela do hlubin
koukám se na tvou tvář
čím to, že nemá svatozář

Jsi touha má, jsi pouhá mysl vzdouvaná
představa netušených krás
proč tedy slyším i tvůj hlas

Parfému, té vůni propadl jsem ve jménu
moudrosti tklivé, jako já
když moje jméno zavoláš

Žhavá jsi, to asi kočka se už probouzí
a ruce dlouhé, jako had
mě zatoužily objímat

Mladá jsi, tak jako slůně hraješ si
malé, zas velké vzápětí
s dupotem za mnou poletí

Oblostí, a štěstím všedních radostí
spoutalaś duši, tělo mé
udělám pro tebe nemožné

Vyletím, jak motýl s křídly do květin
nasaji jejich pyl a med
složím ti k nohám celý svět