Josef Psohlavec - Czech Painter

Rána

Tomáš Kubesa a Josef Psohlavec

Každému se láskou pochlubí
však srdce má dívka holubí -
Truchlit snad proto, smuten být?
s jistotou v duši se vždy probudit?
Snad lidská povaha, mužský rys
muži snadno žárlí, řekla bys
klidní se zdají, uvnitř tma -
studnice nejistot bezedná
hluboká, černá, kluzká, plná strachu
U piva chlácholí se - nazývají se brachu
velkou hrozbou je žárlivost, jako vrah
dech škrtí, do očí vmetá vítr prach
úzkost a pichnutí srdce až v krku
tisíce myšlenek v jediném shluku
ta dobrá, tahle horší, jiná špatná
závrať zmatku bývá neodvratná
Čím více miluje, tím těžší uvěřit
že zlo se vyhýbá - nemůže udeřit
Vší láskou obklopen i zabit býti může
pozdě by nosila nevěrná na hrob růže
Zakopán hluboko, pod lehkou hlínou
pro slzy roněné, smrt její vinou -
Zármutek a zranění v té srdce ráně
už nezhojí slzy, jež kanou v její dlaně